Světový skauting

Počátky skautingu jako výchovné myšlenky musíme hledat již v době renesance, která tak obrodila lidstvo a dala mu zpět řecké klasiky. Byl to Francouz Francois Rabelais. V pěti svazcích svého románu Gargantua a Pantagruel (1532 - 1553), který se odehrává v říši obrů, se vyslovil pro požadavek přirozené výchovy a odmítá tehdejší způsoby učení a slovíčkaření. Dle něho se má výchova dít v přírodě, pro přírodu a ve shodě s přírodou. Mládež má vše pozorovat, všemu se učit, vše zkoumat: hvězdy, zvířata, rostliny, nerosty. Výchova se má dít pro skutečný život a jeho praktické potřeby. Toto Rabelaisovo učení bylo vskutku revoluční a tehdejší společenské zřízení se snažilo tyto revoluční myšlenky potlačit.

Po Rabelaisovi přichází Učitel národů, náš Jan Amos Komenský, který jako osvícený pedagog viděl do dětské duše a také zastával názor "názorného učení", učení obrázky, praktickým cvičením, hrou. Vodí své žáky do přírody, do měst, do dílen. Z jeho nejznámějších děl: Orbis pictus (Svět v obrazech), Labyrint světa a ráj srdce, Obecná porada o nápravě věcí lidských.

Ženevan Jean Jacques Rousseau prosekl další úsek. Jeho román "Emil, čili o výchově" byl polnicí, jejíž hlas zazněl silným revolučním zvukem do doby, ve které žil. Doba "nadrozumová" tu dostává do ruky věc, která jí pálí prsty a jako doutnák zapaluje sudy prachu ukryté v ujařměné společnosti. Jeho heslo "Vše podle přírody" bylo něco hrozného pro ušněrovanou a upjatou společnost jeho současníků. Hlásá návrat k přírodě, města jsou podle něho propastí lidskosti. Rousseau již tehdejší dobu označoval za zkaženou civilizací! Co by řekl dnešní době mobilních telefonů, letadel, bezdrátového spojení, informačních dálnic! Byl revolucionářem, co se společnosti týče. Děti tehdejší lepší společnosti se totiž učili menuetu, poklonkování, opakovat jako papoušek několik přeškrobených frází. Rousseau byl za své pokrokové myšlenky pronásledován a musel se ukrývati. Přesto všechno volá: "Cvičte vytrvale tělo dítka, učiňte chlapce silným a zdravým, aby jste ho učinili rozumným. Ať pracuje, běhá, křičí, ať je stále v pohybu."

Rousseau netábořil venku, ale někdo již šel prakticky ve šlépějích jeho rad, byl to lékař Basedow, který ve Filantrippinu táboří v létě se svými chovanci v přírodě pod stany. Je tak prvním táborníkem na evropské půdě. V minulém století usilovali o přirozený základ výchovy ve styku s přírodou, zvláště Pestalozi, Spencer, Ruskin a Tolstoj. Také o našich zakladatelích Sokola Dr. Tyršovi a Fügnerovi se dá říci, že to byli předchůdci skautingu u nás.

V Americe hlásali návrat k přírodě Emerson a H. D. Thoreau. Jejich myšlenky jsou ušlechtilejší, reálnější, logicky přesnější, než tomu bylo u jejich předchůdců. Thoreau byl skautem ideálního typu. Ve shodě se svými ideály se odebral do lesní samoty u jezera Walden, kde žil 2 roky ve srubu, který si sám postavil. Své zkušenosti uložil do knihy "Walden aneb život v lesích". Snažil se o úplné splynutí s přírodou. Naše dnešní skautské metody praktikoval bezezbytku. Stopoval zvěř, díval se na noční oblohu, pozoroval to, po čem chodil, co létalo a kvetlo kolem něho.

Jeho následníkem byl malíř, spisovatel a zálesák Ernest Thompson Seton (1860 -1946), přezdívkou Černý vlk. Byl to člověk, který viděl, že bohatství, které našel v přírodě, když se jí přiblížil a když se naučil v této knize číst, nemá význam, když zůstane ukryto pouze v jeho nitru. Seton na svých toulkách Amerikou poznal dopodrobna kulturu, zvyky a pravou podstatu Indiánů. Na svých poznatcích Indiánů a dětí postavil základ organizace "Woodcraft Indians". Vodí své chlapce a děvčata do přírody a tam je učí s primitivními nástroji stavět chýše, vařit, oblékat se jako Indiáni, užívat jejich slavnostní zvyky. Využíval touhy hocha z ulice stát se traperem, indiánským náčelníkem, Buffalo Billem. To se chlapcům a děvčatům velmi líbilo, ale ne na dlouho. Návrat k přílišnému primitivismu jim nedával to, co by chtěli. To bylo v roce 1902. K ochabnutí zájmu připisuje Seton primitivní organizaci svého woodcraftu a proto zakládá roku 1916 novou organizaci "The Woodcraft League of America", která byla organizačně značně vyspělá, ale ideově zůstávala na původní výši. Z Setonova pojetí skautingu máme v našem hnutí Junák oblibu všeho indiánského - přezdívky, totemy, táborové ohně. Myšlenka nejčistšího táborového ohně, který vše nečisté mění na popel, je myšlenkou odrážející touhu všech dobrých lidí po konečném vítězství Pravdy.

V Evropě se také objevily odbočky amerického woodcraftu, ale jejich činnost neměla dlouhého trvání. Když Seton zakládal svoje hnutí, objevuje se v Evropě něco podobného. Generál Robert Stephenson Smyth Baden- Powell (22.2.1857 - 8.1.1941) je ve Velké Británii uznáván nejen jako zakladatel skautingu, ale především jako "hrdina od Mafekingu". Jako voják prošel Indii, Afghánistán a jižní Afriku, kde se také nejvíce vyznamenal. Tam pozoroval, že anglické vojsko, ač bylo lépe vyzbrojeno a bylo ho více, nevyrovná se vojsku Burů, se kterými Anglie válčila. Jako bystrému pozorovateli mu neušlo, že Burové, ač sedláci špatně vyzbrojení, jsou nepřemožitelní proto, že využívají přírody, která jim nebyla cizí. Zvyklost života v přírodě, otužilost, zdatnost tělesná a výborné zrakové schopnosti, to vše používalo několik tisíc Burů proti téměř milionové, drilem vycvičené anglické armádě. Když byl potom Baden-Powell velitelem pevnosti Mafekingu v Jihoafrické stepi, využil těchto poznatků a vycvičil z chlapců spojovací četu, která se velmi osvědčila. Po návratu do Anglie začal cvičit vojenské stopaře a vydal pro ně příručku. Zjistil, že je hodně čtena mezi mládeží, která se taktéž sdružovala v tzv. Boys Brigades založené anglickým duchovenstvem. Tato organizace sdružovala chlapce ve věku 11 - 17 let a usilovala hlavně o výchovu mravní. Chodili také cvičit do přírody, ale protože cvičení vedlo několik důstojníků, staly se vycházky vojenskými efecírkami a to chlapce také dlouho nebavilo.

V té době poznává Baden-Powell Setonův woodcraft, roku 1906 vydává knihu "Scouting for Boys" - první příručku pro skauty a "bibli" skautingu. O rok později táboří skauti poprvé veřejně na ostrově Brownsea a skautské hnutí se šíří z Anglie nejdříve do kolonií. První zemí mimo britské Společenství národů, kam se skauting rozšířil bylo jihoamerické Chile. V Evropě pak nejdříve v Německu, dále do Belgie, Holandska, Ruska, Itálie, Francie, Švédska. Hnutí rostlo a sílilo, roku 1908 byl založen odbor mořských skautů - tzv. Sea scouts a již v roce 1909 vzniká odnož skautingu pro dívky "Girl Guides", v jehož čele nestála od počátku Olave Baden Powellová, jak se někdy mylně uvádí, ale Baden Powellova sestra Agnes.

Do hnutí zasáhla rušivě světová válka, během níž skauti osvědčovali svou připravenost, kdy působili jako vojenské spojky, hlídky na mostech, pomocníci v nemocnicích. Ještě v roce osudných sarajevských výstřelů byla dokončena koncepce výchovy skautského dorostu - vlčat, rok před koncem války byl výchovný systém vlče-skaut doplněn na triádu vlče-skaut-rover. (Jen na okraj - patronem vlčat je sv. František, patronem skautů sv. Jiří a ochráncem roverů je sv. Pavel).

V roce 1919 probíhá první Lesní škola v "Gillwell Parku". Je to pozemek na SV Londýna nedaleko Chingfordu v hrabství Essex. Od roku 1920 začínají pravidelně ve čtyřletém období probíhat skautská Jamboree (první v paláci Olympia v Londýně). Výjimku tvoří třetí Jamboree, které bylo po pěti letech po druhém a bylo označeno jako Jamboree plnoletosti. Další výjimkou je šesté "J. míru" v roce 1947 ve Francii, které se konalo po deseti letech a na kterém byla dosud největší výprava československých skautů - 500. Deváté se konalo po dvou letech v roce 1957 - v roce padesátiletého skautského výročí. v roce 1979 se jamboree nekonalo, ačkoli mělo. Bylo plánováno v Iránu, ale jelikož tam došlo několik měsíců před začátkem k islámské revoluci, uskutečnilo se místo něj několik menších, kontinentálních. Zatím poslední se konalo v roce 1995 v Holandsku, další se bude konat roku 1999 v Chile.

Je vytvořena mezinárodní skautská kancelář pro skauty a skautky. V roce 1920 vznikl WOSM (World Organization of Scout Movement) - chlapecká organizace se sídlem v Ženevě a v roce 1928 dívčí organizace WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) se sídlem v Londýně.

Hnutí nenarušila ani ničivá druhá světová válka, ani se ho nedotklo vytvoření totalitních režimů, které zlikvidovaly skautské hnutí v mnoha zemích (SSSR, Čína, ČSR, Polsko, Maďarsko, atd.). V současné době je v mezinárodní skautské kanceláři registrováno asi 16 miliónů skautů a skautek z více než 150 zemí a skautské hnutí bylo a je postupně obnovováno v zemích, kde vládly totalitní režimy.