Pražská desítka

Počátky "Desítky" jsou čerpány z vyprávění jednoho ze zakládajících členů oddílu, bratra Ladislava Bouše, zvaného Alen. Byl to takový nestor "Desítky", člověk s úžasným humorem a nezapomenutelná figurka. Některé skutečnosti popsal také bratr dr.Kazil ve své vzpomínce v časopisu Jak jsme začínali v r.1945.

10. chlapecký oddíl vznikl v r.1919 z původního Svojsíkova oddílu, rozdělením 1. pražského oddílu, ke kterému došlo po válce nástupem nových členů. Aby byla zdůrazněna příslušnost k 1.oddílu, byla k jedničce připsána nula. Prvním vůdcem byl věrný spolupracovník bratr A.B.Svojsíka - bratr Voděnka. Za jeho vedení, ale i později, patřila desítka mezi nejlepší pražské oddíly. Oddíl sídlil na Strahově v roklině pod Mariánskými hradbami, která se nazývala "Svojsíkovo hradiště". Tato roklina byla vedle dnešních studentských kolejí proti severovýchodnímu rohu tribuny strahovského stadionu. Dnes je toto místo zavezeno a srovnáno s okolním terénem. Dříve tam byla hluboká rokle osázená stromy, kde byly postaveny čtyři klubovny, vlastně sruby, které patřily 10. chlapeckému oddílu, 9. dívčímu oddílu, snad také 21. oddílu a ještě dalším. U vchodu do areálu byla dlouhá řada dřevěných budov, kde byly také klubovny a byt kustoda bratra Voděnky.

V roce 1939 po německé okupaci vedl 10. oddíl bratr Ing. Bořivoj Rafl, kterému se říkalo Bóra a jeho zástupce Eda Benda - Fuk. V té době byli členy oddílu také bratři Součkové (Sučuk a Ďábel) a Láďa Knížek - Riki, kteří se po válce zasloužili o obnovení původní "Desítky".Tehdejší 10. oddíl tvořily smečka vlčat, oddíl skautů (asi 30 členů) a klub OS. Oddíl měl letní tábory v Proutkovicích u Kamýka nad Vltavou. Bylo to romantické místo na pravém břehu Vltavy, která v těch místech tvořila divoké peřeje a nazývalo se "Tábořiště pod vysokou skalou". Kousek výš byla šlajsna a hájovna, kde byly uschovány podsady a veškerý inventář.Zde se konal tábor i v roce 1940, prvním roce války. Po 14 dnech tábora přišlo nařízení, tábory okamžitě ukončit a krátce na to byl Skauting u nás poprvé od jeho vzniku rozpuštěn. Bohužel, později se tento akt ještě dvakrát opakoval, přestože byl fašismus definitivně poražen.

Za války bylo mnoho lidí u nás zapojeno do různých odbojových skupin a nechyběli mezi nimi ani skauti. Z "Desítky" to byl Sučuk a možná i někdo další.

V roce 1943 dostali bratři Součkové dopis, aby navštívili bratra Bóru, bývalého vůdce oddílu. Bylo to v době nejtěžší války. Bóra jim tajně sdělil, že řada starších chlapců z 10.oddílu se začíná scházet v loděnici Klubu českých turistů v Bráníku pod hlavičkou Kuratoria, tehdejší mládežnické organizace. Kromě desítkářů se tam začali scházet i chlapci ze 4., 18. a 21. oddílu vodních skautů. Členská základna byla malá, a tak si mladší chlapci přiváděli své nejlepší a spolehlivé kamarády. Sučuk přivedl Borka Nováka, Ďábel Honzu Nešického - Mukyho, Riki svého bráchu Mirka Knížka - Skukuma, Skukum pak přivedl řadu chlapců z Malostranského gymnázia, a tak to pokračovalo jako řetězová reakce. Hlavním problémem byl vůdce oddílu. Bóra byl už starší a ostatní chlapci byli nezkušení pro vedení oddílu. Tak na podzim roku 1943 přivedl Bóra dvacetiletého mladíka s brejličkami - Jirku Haškovce, který byl odchovanec z elitní Foglarovy Dvojky a představil ho jako nového vedoucího oddílu. Jirka, který pracoval jako totálně nasazený v Kolbence přivedl další nasazené kamarády, Láďu Platila -Laplu, Helenu, později Platilovou, Tondu Kárníka - Valdese, Evu Klimešovou - poválečnou vůdkyni dívčího oddílu - a tím začala nová éra "Desítky". Starší kluci z předválečného oddílu odešli, z mladších skautů se stali rádci, Jirku zastupoval Sučuk a oddíl se doplnil dalšími nováčky.

Vznikly čtyři družiny: Medvědi, Vlci, Bobři a Plchové, a protože se oddíl scházel v loděnici, bylo rozhodnuto stát se vodními skauty. Jirka, který měl bohaté zkušenosti z Foglarova oddílu a dostatek času, při nočních směnách v Kolbence vymýšlel bohatou oddílovou činnost, zajímavé oddílové hry a dobrodružné víkendové výpravy. Vymyslel rovněž akci nazvanou JJL (ještě jednu loď), která motivovala družiny vydělat co nejvíce peněz na zakoupení lodí-pramiček.Skauti prodávali lístky do divadla, chodili pracovat a dělali besídky pro rodiče s tombolou. První dvě lodě byly zakoupeny na jaře 1944 v předposledním roce války a v létě se již konal první vodácký tábor v Židově strouze na Lužnici. Tábor se vydařil a pak se jelo na prámkách až do Prahy.

Revoluce v květnu 1945 zastihla "Desítku" v plné síle. Oddíl měl klubovnu v loděnici KČT v Bráníku, s krbem, který postavil Lapla, měl čtyři pramice a běžný tábornický inventář. Zbývalo pouze sehnat skautské kroje. Modré košile maminky obarvily, čepice se vyráběly z německých oficírských čepic, kterým se upáraly kšilty a potáhly se bílou látkou. Perfektní námořnické bundy se získaly z válečných skladů od Hitlerjugend. Vodáci byli odjakživa elita a frajeři a na slavnostních shromážděních nebo veřejných akcích hrdě nosili své uniformy.K vodní "Desítce" přibyl pěší oddíl, který měl sídlo ještě na Strahově a vedl ho Zdeněk Arient - Terry a 100. oddíl skautek, který vedla Eva Klimešová-Agla měl klubovnu na Libeňském ostrově. Dívčí "desítka" byla, bohužel, již obsazena, a tak se vybojovala pro děvčata alespoň "stovka". Tak zahájilo svoji činnost 10. Středisko-Praha.

Ještě v zimě odjelo celé středisko do Mohelnice v Krušných horách na lyžařský tábor. Jednotlivé oddíly se ubytovaly ve vyrabovaných barácích po Němcích přímo na hranicích. Tam se zřídilo primitivní ubytování a kuchyně. Bylo to velmi odvážné, protože jednou v noci, když zasedala středisková rada, někdo střelil do okna, ale nikomu se nic nestalo.

V létě 1946 se konal první tábor ve svobodném státě, a to na Holné v Jižních Čechách. Poprvé se stavěl skutečný skautský tábor, a byl opravdu nádherný. Podsady se sbíjely na místě z dovezených krajinek. Honza Dobrů – Škyt postavil perfektní kamna z hlíny a kamenů. Postavila se jídelna, kuchyně, sklep, přístav pro lodě a samozřejmě vodácký stožár se šikmým ráhnem. Po chlapcích převzaly tábor na Holné "Střepiny", tak si říkala děvčata ze 100. oddílu. V zimě se uskutečnil 2. zimní střediskový tábor ve Strážném v Krkonoších. Ubytování bylo opět v prázdných barácích po Němcích. V jednom bylo dokonce piano, které umožnilo , díky Borasovi, uspořádat výbornou silvestrovskou oslavu s tancem.

V roce 1947 se situace ve vodáckém oddíle začala zostřovat. Jednak ti, kteří oddíl zakládali, začali odrůstat krátkým kalhotám, jednak se vyhrotila politická situace a vznikly rozpory mezi politickým přesvědčením starších členů oddílu a komunistickou ideologií kapitána Jirky. Proto se zakládající členové rozhodli oddíl opustit a založit smíšený roverský kmen. Byli to všichni rádcové neboli kormidelníci a člunaři a Sučuk. V té době všichni chodili do skautských tanečních a tam přesvědčili pět skautek ze Střepin, aby se k nim přidaly. Hned se začaly stavět dvě nové lodě a v letě se odjelo do Lenory. Tam se udělala krásná pěší túra po Šumavě a pak se jelo z Lenory do Prahy po krásné Vltavě. Další rok 1948 Junák ještě přežil, ale hned v roce 1949 došlo podruhé k jeho rozpuštění. A stejně jako za fašistů, i v roce 1949 došlo ke strašné persekuci všech činovníků. Řada z nich byla zatčena a dostali tresty od 10 do 17 let.Roverský oddíl však pokračoval v mateřské loděnici bývalého Klubu českých turistů. Pramičky byly prodány a zakoupeny skládací kajaky. A na nich se sjela řada řek a prožily se nezapomenutelné chvíle v romantických údolích Vltavy, Lužnice, Otavy, Berounky, Ohře, Nežárky, a dalších českých řek (Orlice, Klabava, Blanice, Opatovický kanál, Svatava,.) samozřejmě pravé vodácké zážitky přinesly slovenské řeky - Váh, Hron, Hornád, Dunaj, jejich krása spojená s mohutností horských masívů, vždycky uchvacovala.

Tak uběhlo 20 let, děti dorostly do skautského věku a s otráveným výrazem občas navlékaly pionýrské šátky. V té době Jaroslav Foglar a řada dalších bývalých skautů zakládala turistické oddíly, kam se přijímaly děti ze skautských rodin. Některé vlastně fungovaly po celou tu strašnou dobu. Vznikly i oddíly Psohlavců, jakýchsi pseudoskautů. A pak přišel rok 1968 a někteří členové 10. roverského kmene byli připraveni opět obnovit slavné 10. středisko. Byli to Pepa Souček-Ďábel, Borek Novák-Boras, Mirek Knížek-Skukum, Vláďa Knížek-Riki, Láďa Platil -Lapla, Zdeněk Tumpach-Baron, Jelena Součková-Kari, Stáňa Knížková - Sweet, Helena Platilová.